Běho turistika
Je to asi u všech stejné, začnete běhat, potkáte stejně postižené přátele a s nimi vyrazíte na závody ve vašem městě. Pak oběháte snad všechny, co se u vás pořádají a za nějakou dobu nebo další sezónu vyrazíte na závody za hranice vašeho města nebo okresu. Já to nazývám běho turistika! Je to super, protože stihnete závod a ještě poznáte nové město nebo kus přírody. Poslední květnový víkend se chystám do Lednice na první závod ze seriálu Běhej lesy. A protože jsme tam už byla jako pěší turista, tak se moc těším.

Tady jsou moje tipy proč se vydat na Moravu a víkend si pořádně užít:
  • Závody seriálu Běhej lesy mají originální trasy
  • Protože si proběhnu Lednicko-valtický areál, je krásný a právem je v UNESCO
  •  Uděláme si z toho výlet na celý víkend, protože jsem Moravu vzala na milost, ale rozlévané víno nějaké sudové pro Pražáky si stejně nikdy nedám J
  •  Na prohlídku zámku si zajdeme, v rámci regenerace, v neděli
  • Ubytujeme se v Hardy Cognac&Pension http://www.pensionhardy.cz/ - podle názvu je odměna po závodě jasná 
  • Ochutnáme dobré jídlo. Určitě vyzkoušejte: Café fara www.cafefara.cz, Ihnačák http://www.hotel-tanzberg.cz/restaurant-marcel-ihnacak/ a možná dojde i na U Tlustých http://www.restauraceutlustych.cz
  • …a to nejlepší - závod poběžím s přítelem a ten ještě nikdy v kuse 11km neběžel, takže má radost ze závodu bude o to větší!

S kým se uvidím na startu?

Jitka

I Eska může být cíl!

Když jsem byla malá, babička měla jednoduchej trik, jak mě dostat kamkoliv na výlet bez protáhlejch obličejů a pravidelně to byla nějaká sladká odměna, kterou mi slíbila v průběhu trasy, kdy začne tušit krizovku. Většinou to začínalo předáním batohu dědovi, tahání rukou po zemi, snížením tempa na minimum a neustálým ptaním se – kdy už tam budem. Takovýto dítě alá osina v prdeli, který dokáže otrávit hezkej vejlet všem zúčastněným :) V tu chvíli babička věděla, že je zle a tak vytahovala tatranky z batohu, džusy v krabičce, aby mě to na chvíli přešlo. Zrovna nedávno jsem si na to vzpomněla, kdy jsme brázdili svahy Krušných hor na běžkách a míjela jsem dítě, které rezignovaně několik desítek metrů za svými rodiči volalo “Mami, kdy už dostanu tu ODMĚNU, kterou mi slibuješ už půl hodiny!”. /podpásovka, uplně jsem mu rozumněla:)/

Od tý doby jsem věděla, že některý moje zážitky musej mít určitej cíl. A uplně nejlepší, když ho budou mít v podobě dobrého jídla. Parádní je, když potkáte skupinu lidí, kteří to mají uplně stejně, jako vy. :))

Tak vznikly i naše bRUNche. Dáte dohromady příjemnou trasu, akorát tak dlouhou, abyste stihli vymyslet, co si všechno na konci dáte. Nevim jak vy, ale kdyby výběh končil tak jak začal, tak vzhledem k mý neschopnosti mít doma železné zásoby jídla, tak bych doma mohla vařit jak za starejch časů na vejšce alá když to není dobrý, tak je tam málo kečupu.


Kam na dobrou zmrzlinu?



V Praze máme dvě stálice a jednu novinku :) Angelato - moje slabost. Doporučuji na zmrzlinové klasiky, jako Bacio, což je v překladu polibek a i tak chutná. Je to takový nutelový polibek. Přes zimu mají zavřeno - to je drobná komplikace pokud vás přepadnou chutě. Naštěstí je tu záchrana v podobě Puro Gelato na Výtoni. 



Stylová gelaterie a kavárna v jednom! A pozor mají tam i vafle! Tam chodím opravdu ráda. Vychutnávám si tam kafíčko a zmrzku pěkně venku u stolečku a koukám do sluníčka a to celoročně i v tuto zimu nezimu. No a pak je tady novinka jménem Zmrzlinář. Krásná designová zmrzlinárna s kavárnou. 

Co tě nezabije, to tě posílí, nebo?

Ráda bych s vámi dnes probrala běhání ve chvílích, kdy nejste úplně fyzicky fresh. Nechci, abyste si zrovna mě brali stoprocentně za příklad, spíš budu ráda, pokud se mnou budete polemizovat a řeknete mi vaše zkušenosti a zážitky. Načetla jsem toho na různých běhacích fórech opravdu hodně a zkušenosti s tím, jak moc běhat či neběhat v takových chvílích se dost různí. Určitě můžu ale potvrdit, že od doby, co pravidelně každý den běhám, tak se intenzita chřipek, rýmy a kašle /smrtelného především pro chlapy/ rapidně snížila. Většinou na sobě poznáte, když se o vás něco podobnýho pokouší, takže i tak zatnu zuby, beru boty a jdu to vypotit. I tak si vždycky říkám, že je to z mý strany trochu hazard. Buď mi bude líp, nebo hůř. Moje kamarádka má taky podobně agresivní metody léčby. Většinou zahrnoval domácí pálenku s tím, že je to potřeba vyhnat z těla ven. Nevím, zda na to američtí vědci udělali nějaký sofistikovaný průzkum, ale i tohle neslo svý ovoce, ale jelikož potřebuju fungovat celý dny jako řidič, tak se nemůžu léčit tímhle stylem moc často :)