Do minulýho roku, jsem nikdy nebyla na žádný svatbě.
Nikdo z mých příbuzných a kamarádů
se prostě do tý doby nehrnul do většího závazku, než si koupit se svoji drahou
polovičkou psa, a nebo se odvážně sestěhovat do garsonky po šesti letech
vztahu. Stejně jako kalhoty do zvonu, vlna svateb v mém okolí letos udeřila v plný
síle. Musí to být prostě jenom ale nějaká zvláštní shoda okolností, protože si
rozhodně nemíním připustit, že to má nějakou byť minimální spojitost s naším
věkem. Když se pak dopočítáte k pěti svatbám, tak si to vynásobte dvěma
díky rozlučkám se svobodou a výsledkem jsou nabité víkendy celé léto a rovnou
se můžete zapsat na listinu čekatelů na nová játra. Do kalendáře pak už jen stačilo dopsat termíny
běžeckých závodů, volejbalových kempů, termín státnic, termín odevzdání diplomky a s hrůzou zjistíte,
že marodit můžete nejdřív v listopadu. Ale i tak se těšíte a snažíte se
maximálně vypomoci nevěstám v boji proti propadání panice a hysterii a
zařizování, ovšem s velkou dávkou pokory si musím přiznat, že přehled v svatebních
proprietách mám asi tak velkej, jako v měnovém vývoji Rupie vůči
Euru. V čem jsem ale viděla svůj
potenciál, byly rozlučky se svobodou. Tady se ukáže, že ty roky na vysoký a everydej párty v pražských
podnicích nebyly ztracenej čas. Většina vašich kamarádů to vidí stejně, protože
si myslí, že vám leckde při příchodu dávají vaše „as usual“ a na přivítanou se
objímáte s provozáky. Realita stárnutí (rozuměj „zrání“) je ale taková, že
už fakt máte rádi hlavně podniky, kde to nevypadá jako na pomaturitním večírku,
a nebo naopak jako sraz ze střední po pětatřiceti letech. Navíc už taky nesnesete špatnýho dýdžeje,
vydejchaný prostory, špinavý záchody a neochotnou obsluhu. Dost se vám tak
vykrystalizuje několik podniků, který pak točíte a začínáte remcat, že v tý
Praze nejsou žádný pořádný podniky. Začínáte si tak užívat místo sezení po
hospodách výlety s přáteli, grilování na terase, pikniky v parku, koncerty, divadla a tak vsadíte při radách ohledně podniku na rozlučku na stálice, který jste
navštěvovaly před pár lety.
První z rozluček jsme odstartovaly v podniku Coco, který se v nezkrácené verzi
jmenuje „Coco Cafe Disco Bar – Dance Club“. /Proboha/. Nicméně mají tu super
salónek a tak jsme zde měly prostor relativně v klidu probírat takovýty závažný
témata. Navíc jsme vychytaly naprosto super barmanku,
která nám ještě zařídila takové ...ehm... půlnoční překvapení. :) Hudba energická, drinky dobrý, prostory příjemný,
jen lidi co tam potkáte většinou jak z jiný planety /jiného státu nicméně
určitě/. Hodnotím kladně a tenhle podnik
bude nadále podnikem, kam se většinou přiřítíme ve dvě ráno na náš last call.
Další rozlučku stylově v rudé jsme rozjely v podniku
La Bodeguita Del Medio. Tam to
bejvalo vždycky dobrý ne? Opět se sešla skvělá parta podporujících kamarádek
nevěsty. Podobně báječné se ovšem nesešly v ten večer slečny číšnice.
Někoho tak zpruzelýho ze svý práce už jsem dlouho nepotkala. Hudba oldies –
proti gustu, znáte to. Taky když se rozhlídnete, tak si uvědomíte, že sem
můžete klidně chodit za třicet let a věkově zapadnete. Dobrý vědět! Mě tam nicméně dlouho zas neuviděj :)
Zatím třetí rozlučka byla naplánovaná na piknik! No paráda! K dalšímu pozitivu
přibývajícího věku patří to, že už většinou umíte vařit, takže se těšíte, jak se
blejsknete na pikniku. Taky to uplně vídíte – deky, šampíčka, jahody, balónky ve tvaru srdíček,
puntíkatý šaty, rozevlátý vlasy, mrkvové dorty, brčka s ananasem a sanšajn (takhle nějak to v těch filmech bejvá ne?). No, a v záloze
máte i „kdybynáhodou“ párty stán na těch pár kapek co kdyžtak hlásili. Norové mají
slabý chvilky ve svých předpovědích fakt málokdy ale tentokrát se místo deštíku
na Prahu na rozlučku naší milované kamarádky řítilo něco mezi bouřkou a
návštěvou Mordoru. Po prvním pokusu s párty
stanem v srdci Stromovky bylo jasné, že náš přístřešek není uplně kamarád
s průtržema mračen a že mnohem víc by byl radši, kdyby fungoval jako
slunečník. A tak začnete vytvářet plán B, plán C. Panikaříte a vidíte v těch scénářích tu
načinčanou kamarádku, která nemá tušení, co pro ni plánujete a představuje si,
jak ji vezmete do Hiltonu na terasu a budete servírovat drinky s paraplíčkem
a vy mezitím potřetí stavíte párty stan v punkové Tiskárně na vzduchu na Výstavišti a
otíráte hadrem z místního výčepu stolečky a snažíte se stabilizovat stan
pomocí židlí, vážete ho ke stromu pomocí provázků, vylejváte vodu z bot,
snažíte se schovat zvlhlou bagetu na domácí paštiku, kterou jste dělali celý
dopoledne. Do toho se dozvíte, že jste si právě postavili a ozdobili balónkama a
girlandama stan vedle stanu, kde do hodiny přijede 250 fotbalistů na oslavu nějakého
mezinárodního turnaje. Tak si říkáte – že by se začalo konečně dařit?! :D Stan postaven, všechno připraveno, nevěsta přivezena a vy naprosto neuvěřitelně prožijete krásnej večer
plnej smíchu, výborného jídla v různém stádiu deformace deštěm, historek
z minulosti, italštiny, zpěvu a tance.
Nakonec vám z toho vypadne jediný –
je jedno co naplánujete – když máte kolem sebe ty správný lidi, tak to vždycky
stojí za to. A tohle ty rozlučky splnily na jedničku. Díky holky.
Skóre:
Rozlučky: 3/5
Svatby: 2/5
Žádné komentáře:
Okomentovat