Dva tábory

Lidé se dělí na dva tábory. První tábor miluje arašídové máslo a ten druhý tábor ho nesnáší, ostatně jako s koprovkou. Já patřím k prvnímu táboru a tak mám pro vás recept na domácí arašídové máslo. Zcela nepokrytě přiznám, že jsem v mnoha ohledech děsně rozmazlená a jen tak něco nesním a nebo si nekoupím - obzvlášť ne průmyslově zpracované potraviny, blééé.. Spousta dobrot se dá udělat doma většinou velice lehce a ze základních surovin. Pokud čtete obaly tak víte, že se do arašídového másla přidávají tuky a mimo jiné i palmový (jak víme, tvoří ho ze 46% nasycené tuky), takže jsem řekla ne! a dala jsem se do výroby domácího máslíčka.

Recept:

100g pražených nesolených arašídů (nepražené jsem nenašla, i ty ve skořápce jsou pražené)

1 lžička třtinového cukru (hodí se svou chutí, jinak má výživové vlastnosti podobné jako cukr z řepy)
špetka soli




Do mixéru nasypete arašídy, pocukrujete, posolíte a začnete mixovat. Tím, jak se arašídy mixují se vytváří teplo a začne se z nich uvolňovat olej, který zcela přirozeně ze směsi vytvoří pastu (chcete-li máslo). Mixujete buď úplně dohladka nebo do stavu "crunchy" - tak to mám ráda já J Pak už jen stačí dát máslo do skleniček nebo, jak to dělám já, dávku rozdělit na dva díly - jednu do práce a jednu na doma. Máslo nechávám v lednici a nic se s ním nikdy nestalo, mimo to že se doslova hned sežralo ;)

                      


cena: 100g arašídů 17 Kč (kupovala jsem v Tamda Foods, SAPA)

čas: max 10 min i s mytím mixéru

#nevsednizivot

Vary po padesáté. Naštěstí nejsem takový pamětník a na vlastní kůži jsem zatím zažila ročníků pět a rok od roku se mi daří lépe vyhýbat /dosaď značku alkoholu, který daný ročník sponzoruje/ stanu a díky tomu ran s kocovinou ubývá a shlédnutých filmů přibývá. Letos jsem si jich vybrala 8 filmů na tři dny. Do kufru zabalila ze zkušenosti s pařáky posledních dní letní šatičky, boty na běhání a vyrazili jsme.  Vyjeli jsme nekřesťansky brzo, protože jsem nutně potřebovala vidět film už v devět dopoledne, což se odrazilo po půlhodině cesty dotazem “Tyjo, kudy jedeš? Ty znáš zkratku?” a já teda byla nucena uznat, že jedu spíš směr Louny, než směr Vary.  “Je to dál, za to horší cesta” tak nadále zůstává moje krédo a opět mě to ujistilo, že orienťáky já nikdy běhat nebudu. Další překvápko bylo, když teploměr ukazoval ve Varech krásnejch dvanáct stupňů a já si vezla ještě záhadnou chorobu, se kterou moje kroky hned v úvodu vedly na pohotovost. Zažít Vary jinak! Ale popojedem...

První den jsme měli v plánu tři filmy, které když jsem shlédla, měla jsem chuť schoulit se do prenatální polohy a brečet. Tušila jsem, že film “Válka” nás asi neodstřelí do světa komedie, ale když jsem po půlce dne co jsme strávili v kině viděla hrůzu na tvářích ostatních, kteří nechali výběr filmů na mě, byl to nepřenosnej zážitek :))) Z prvního dne pro mě nakonec dostává italské drama “Last Summer” /2014/, který mě dostalo totálně výkonem hlavní hrdinky a dokonalou kamerou.  Doporučuju.