Není čas nemít čas!

 Každej rok si plánuju, jak si na Vánoce odpočinu, dodělám resty, přečtu pár knížek, poklidím si doma, roztřídím oblečení...no a jako každej rok tu v předvečer opětovnýho nástupu do pracovního zápřahu sedím doma za stolem, kolem mě hromada věcí, nevybalená taška z výletu, svítí tu na mě 130 nepřečtenejch emailů a knížka od Richarda Bacha tu na mě smutně kouká pod nánosem prachu. Ani to mi ovšem nezabrání, abych už nevymýšlela plány na večer, nedávala dohromady další lednový výlety a nezkoumala další běžecký trasy, který mi nesmí uniknout. To už jsem prostě já.

Minulej rok byl přes všechny faily vážně dobrej. Bez těch blbejch věcí by si člověk stejně nevážil toho dobrýho co je, takže neremcám a beru to tak :)  Nebilancuju ráda, protože je uplně jedno jestli je rok 2016 nebo 2017, jelikož pokud něčeho chcete dosáhnout, budete na tom stejně muset makat celej život 24 hodin 7 dní v týdnu. 

Když se ohlídnu na moje středoškolský léta, tak bych týhle Kris z budoucnosti moc nevěřila, že to budu já. Asi nejvíc bych ji nevěřila, že závodí v běhu, jezdí dobrovolně chodit do hor s partou kamarádů, baví jí její práce, miluje auta a letadla, má kolem sebe takový množství fajn lidí a vede vlastní běžeckej klub s perfektní parťačkou po boku.

Běh pro mě tak nění jenom sport, ale součást mýho já. Pomůže mi vždycky vymyslet to "něco", když mi chybí pracovní inspirace, pomůže mi neudělat trestný čin, když mám chuť někoho uškrtit:), pomůže mi k dobrý náladě, dobrý kondičce a k dobrým přátelům.  Běh mi dal energii do všeho ostatního co miluju. Některý věci a lidi totiž máme prostě ve svým životě tak nějak osudově nezávisle na tom, jestli to už víme nebo ne a né každej na to přijde, takže si nenechte tyhle lidi a zážitky utýct. Život je totiž pekelně krátkej na to, abychom pořád na něco čekali!

Užijte si start do novýho roku! Kris.