Do Bohnic!

Budík. Nedělní osmá hodina ranní. Poprchává a na teploměru na mě kouká sedm stupňů. V duchu si říkám, že je docela trefný, že se chystáme doběhnout do Bohnic.

Po velmi náročným týdnu došlo na náš srdeční závod ČEZ City Cross Run, ke kterému jsme absolvovaly dva předvýběhy, takže jsme trasu měly dokonale zmáklou. Proto, když jsem si vybavila rozbahněnou cestu z Tróje do Bohnic, tak jsem s lehkým smutkem vyndávala krásně čisté boosty z botníku. Čekalo nás 16 km. V tomhle případě se ale paradoxně neděsíte délky závodu, ale naopak vás chvílema napadá, že by to klidně mohl být ten půlmaraton /když už běžím, žejo:) /. Trasa je boží. Hned na začátku vás parádně probere prudké stoupání na Petřín a pěkná série schodů, takže pokud měl do té chvíle ještě někdo zalepené oči ospalky, tak tohle probere víc jak pravé italské dvojité espresso:). S Jitkou jsme byly v krásném koridoru K /tzv. konec světa:)/, což v praxi znamenalo, že jsme si na start hezkou půlhodinku počkaly, jelikož na trať se pouští postupně, protože vás na trati potká spousta zúžených úseků. Což nám ale nevadilo, jelikož všichni závodníci dostaly termo igelity na zahřátí a tak se všichni v mezičasu přátelsky hecovaly ve svých skupinkách. Eliťáci už probíhali Stromovkou a my vyběhly po výstřelu vzhůru. Velmi pečlivě jsme tentokrát probraly taktiku. Spočítaly jsme naspané hodiny za poslední dva dny a jelikož konečné číslo nebylo ani dvouciferné, rozhodly jsme se, že budeme rády, pokud to přežijeme ve zdraví a že si to jdeme pořádně užít. Taky jsme potřebovaly probrat zážitky z posledních dní, takže se nám plánovaný delší čas na trati docela hodil:)

Petřín už máme natrénovanej, takže tentokrát už vůbec nebolel tak, jako před rokem, když jsme s Jíťou běžely tento závod poprvé. Tehdy jsem v půlce kopce přemýšlela, jestli mi po tváři teče pot a nebo slzy:))  Trať vás ale hned za tento výkon odmění krásným pohledem na Prahu, Pražský hrad a proběhnutím Jeleního příkopu. Tam už jsme za notné podpory dechového kvarteta /které nás hecovalo slovně, jelikož zrovna pauzovali/ a houslistky o kus dále, doběhly na Letnou. Už jsme se tak blížily do konce první půlky závodu do Stromovky, kde na nás čekalo překvápko v podobě proběhnutí tramvaje a následně občerstvovačka. V rámci toho, že jsme tentokrát nezávodily nijak dramaticky, tak jsme si s Jíťou v klidu dopřály banán a čaj:) Na další úsek to totiž chtělo dost energie. Vinicí svaté Kláry jsme se pomalu šplhaly přes Botanickou zahradu nahoru do Kobylis. Tenhle úsek je skvělej. Dost závodníků si ho chce vychutnat víc, tak se tady zdrží chůzí :) 

Není taky divu, několikrát jsem měla chuť se zastavit, vzít si do ruky flaš....skleničku dobrého vína a koukat se zpátky na Prahu:)) . Nahoře už si říkáte, že to máte za sebou a já si to minulej rok říkala taky, ale ta nejzábavnější část vás vlastně ještě čeká. Les. Bahno. Kopce. Tady teprve dostáváte zabrat. Klouzačka, kořeny, kameny, stoupání, klesání. A to jste v Praze. Paráda.

Pak už jen rovinka v areálu Bohnické léčebny. Sbíráme poslední síly a nadšení a bok po boku vbíháme do cíle. Skvělý. Dostáváme finisherský triko a potkáváme Danču. V ruce kytku. Tenhle závod skončila druhá, ale pro nás je jednička! Už se těšíme na polívku, ale netušíme, že nás ještě čeká kurz sebeovládání ve frontě u úschovny. Uf. Ale pak už jen zážitky z trati, gratulace všem kamarádům a teplej čaj. Zas to bylo dobrý. Zas máme na tváři ten unavenej spokojenej výraz.

 Takže příště na startu!

Ruce na prsa! A to nejen v říjnu ;)

                                 

"A na preventivním vyšetření prsou a na mamografu jste už byla? Absolvovala jste sono prsou? Věk už na to máte!" To mi řekl můj doktor celkem nedávno. Eh? Jak jako věk? Mých úžasných třicet? 

To je pořád mládí, ne? Na mamograf se chodí přece až od čtyřiceti, ne? A prsa mě nebolej, ani jsem si nevšimla žádné změny. Bulku rozhodně nemám… A navíc, doma je mi pravidelně dopřáváno takové to domácí vyšetření;) A mimo to, věděli jste, že až 30 % nálezů najdou svým partnerkám právě muži?

Samovyšetření, to je taky kapitola sama pro sebe. Přiznám se, neprovádím ho každý měsíc. Jen když si vzpomenu. Ale stále lepší než vůbec. Můžete si stáhnout aplikaci, která vám připomene, že je čas na samovyšetření. V bývalé práci jsme měli před dvěma lety přednášku (hrozné slovo), no spíš takový fajn sedánek od neziskovky Ruce na prsa a od té doby vím, jak na to (https://www.rucenaprsa.cz/jak-se-vysetrit). 

Zpátky ale k doporučení lékařů. Tak na sono jsem objednaná a trochu se bojím, co když tam něco najdou? Co bude potom? Nejhorší je, že znám spoustu holek, jejichž matky prošly tou strašnou diagnózou. Věta: „Máte rakovinu prsu!“ mě děsí ze spaní! Dokonce mám jednu kamarádku, která ztratila maminku, protože ta svůj boj s rakovinou prohrála... Nejhorší jsou čísla. Každý rok se diagnózu rakoviny prsu dozví 7 000 žen.

Zdroj: womens.competitor.com

Jirka Homoláč,v cíli pražského půlmaratonu,
ukazuje symbol AKTIV. Zdroj: www.sport.cz

No, a jelikož je můj život pevně spjatý s během, tak určitě není náhoda, že Adidas má běžeckou kolekci jménem AKTIV:). AKTIV against Cancer. Část výtěžku z prodeje těchto produktů jde na podporu boje s rakovinou prsu. Proč Adidas a rakovina prsu? Grete Waitz byla ambasadorkou Adidas Running v USA a skrz svou běžeckou kariéru se vyrovnávala a zároveň bojovala se svou nemocí. Právě běh jí dodával kuráž v tom nerovném boji, který nehodlala vzdát. A zároveň se díky běhu stala i inspirací pro ostatní nemocné ženy. Proto i jedny běžecké boty nesou její jméno, tedy Grete (Grete Boost). Vždycky, když je v obchodě vidím, vzpomenu si na její odkaz a celou myšlenku AKTIV. Myslím, že to je přesně to, co tento projekt má vystihovat a plní se to! Tak i vy, až si budete kupovat nový běžecký outfit, sáhněte po kolekci AKTIV. 

Ještě pár praktických informací, na webu www.rucenaprsa.cz je seznam pracovišť, kde sono provádějí. Můžete mít žádanku od lékaře -  v tom případě neplatíte za vyšetření, nebo tak jako já, jdete bez žádanky a zaplatíte směšných 350 Kč. Investice do zdraví je přece to nejlepší, co pro sebe můžete udělat, nemyslíte? 

Holky a ženy, buďte aktivní a starejte se o své zdraví! C><

#rucenaprsa #aktivagainstcancer #ruzovyrijen #pinkoctober

Jitka

...ochutnávka z přehlídky Módní čaje o páté

Přihlásila jsi se na svůj první běžecký závod?

Přihlášena na svůj první běžecký závod a to na adidas běh pro ženy 5 km? Závod se blíží a nastává panika, nervozita a těšení se? Tyhle pocity tě budou provázet před každým závodem a uvidíš, že to nebude tvůj poslední závod. J Prostě tě závodění chytne, to mi věř!
adidas běh pro ženy jsem běžela minulý rok poprvé, závod mě nadchnul! Je to jedinečná šance, jak si vychutnat atmosféru velkého závodu, jakou má třeba maraton! Určitě ti v hlavě běží spousta otázek, jako co na sebe, co do báglu, kam ho odložit, co jíst, jak probíhá závod atd atd. Vezmeme to pěkně popořadě. 

Příprava na závod, jako je a jídelníček a pitný režim, začíná týden až 3 dny před každým závodem. Na 5 km se není nutné nějak zvlášť připravovat. Týden před závodem je už na trénink pozdě, ale určitě běž běhat, tak jak jsi zvyklá, ale v pátek už žádný sport jen odpočinek – třeba jako to udělám já a to na večeři s přáteli (sklenka vína je povolená;). Nepodceňuj spánek, nejlíp se vyspíš ze čtvrtka na pátek, v pátek v noci už možná budeš trochu nervózní. Pitný režim sportovkyním asi netřeba připomínat, ale určitě v den závodu pij pravidelně čaj, vodu, neperlivou matonku nebo magnésku a určitě to nedoháněj pár hodin před startem – budeš mít v břiše rybník a tělu spíš ublížíš, než pomůžeš. Závodní ráno si zpříjemni snídaní do postele a k obědu si uvař lehké sacharidové jídlo – ideální jsou těstoviny nebo rizoto. Jelikož se závod běží až večer v šest, tak nepodceňuj svačinku jako třeba banán a bílý jogurt. Ostatně ani toust s marmeládou nebo se sýrem není špatný. Já si hodinku před každým závodem dávám černé kafe s cukrem nebo skleničku koly a půlku banánu – jednak je to dobrý nakopávač a taky abych neměla při závodě hlad (mám ho totiž pořád). 

Další na seznamu a o něco zajímavější je závodní outfit. Poběžím ve žlutém triku a kraťasech. Zvol něco, co je ti pohodlné a už jsi v tom běžela, nejhorší jsou škrtící ponožky nebo vysouvající se kraťasy až… no víš kam;)  Mám ráda, když mi všechno ladí, jak stylově, tak barevněJ  Mám už takovou obsesi. Na nohy si proto obuji žluté adidas Ultra Boost z nové kolekce. Ultra Boosty jsou mými miláčky a to jsem dřív adidasky neměla ráda. Až do chvíle, kdy jsem je měla možnost v zimě otestovat, pak mi bylo jasné, že své asijské běhací kecky nadobro odložím do botníku… Ultra Boosty jsou krásné, ano, i já která nikdy v keckách na běh nechodila v civilu, je teď obouvám často nejen na běh.J Zpět k nim: mají prodyšný bezešvý svršek Primeknit, takže nevznikají otlaky a puchýře a hlavně je to pocit jako mít na nohou druhou ponožku. No a když běžím, botky mne doslova nakopávají!  To díky technologii boost, která navrací energii a dodává běhu lehkost a rychlost v každém kroku. Ty z vás, co si chtějí dát závod na co nejlepší čas, tak obují adizero adios boost (stejně jako Keňani na maraton) a kdo má trošku pronační nohu sáhne po adizero Tempo boost. Obě botky jsou silniční, lehké a doslova nutí běžet, co to jde!

A teď už jdeme na to! Do startu zbývají poslední desítky minut. Věci jsou v šatně, ještě rychle na tojku, rozcvičit se, pár metrů se rozklusat a stoupnout si do svého koridoru. Určitě jsi už 5 km v kuse někdy běžela, takže asi víš, jak rozložit síly. Nepřepal to hned na začátku! Pěkně si vychutnej start na Smetanovu Vltavu a fandící diváky, plácni si s nimi u trati! Běháš přeci pro radost, tak si to užij! A to že závod poběžíš indiánským během nevadí – je to přeci taky běh. Když už nebudeš moct, začni myslet na to, čím se po závodě odměníš. Mojí odměnou bývá dobrá véča, zmrzlina a cappucino s cukrem of course! A když to hodně bolí, tak mne zaručeně namotivuje myšlenka na odměnu v podobě nového kousku do běžeckého šatníku. ;) No a vidíš, už běžíš po koberci v cílové rovince, cíl je na dosah!

Každý jsme vítězem – doběhli jsme přeci do cíle. Právě to je na závodech totiž úplně nejlepší!

Uvidíme se v sobotu 5. 9.

Jitka

Dva tábory

Lidé se dělí na dva tábory. První tábor miluje arašídové máslo a ten druhý tábor ho nesnáší, ostatně jako s koprovkou. Já patřím k prvnímu táboru a tak mám pro vás recept na domácí arašídové máslo. Zcela nepokrytě přiznám, že jsem v mnoha ohledech děsně rozmazlená a jen tak něco nesním a nebo si nekoupím - obzvlášť ne průmyslově zpracované potraviny, blééé.. Spousta dobrot se dá udělat doma většinou velice lehce a ze základních surovin. Pokud čtete obaly tak víte, že se do arašídového másla přidávají tuky a mimo jiné i palmový (jak víme, tvoří ho ze 46% nasycené tuky), takže jsem řekla ne! a dala jsem se do výroby domácího máslíčka.

Recept:

100g pražených nesolených arašídů (nepražené jsem nenašla, i ty ve skořápce jsou pražené)

1 lžička třtinového cukru (hodí se svou chutí, jinak má výživové vlastnosti podobné jako cukr z řepy)
špetka soli

Do mixéru nasypete arašídy, pocukrujete, posolíte a začnete mixovat. Tím, jak se arašídy mixují se vytváří teplo a začne se z nich uvolňovat olej, který zcela přirozeně ze směsi vytvoří pastu (chcete-li máslo). Mixujete buď úplně dohladka nebo do stavu "crunchy" - tak to mám ráda já J Pak už jen stačí dát máslo do skleniček nebo, jak to dělám já, dávku rozdělit na dva díly - jednu do práce a jednu na doma. Máslo nechávám v lednici a nic se s ním nikdy nestalo, mimo to že se doslova hned sežralo ;)

                      

cena: 100g arašídů 17 Kč (kupovala jsem v Tamda Foods, SAPA)

čas: max 10 min i s mytím mixéru