Jenže takhle jednoduché to není! Tam někde v hlavě je ten červík a hlodá... Všichni víme, že nám pak můžou pomoci "s umělým oplodněním", ale možná by bylo fajn tomu předejít něž dojde k tomuto poslednímu kroku... Jasně bylo by super mít děti po výšce někdy po 25. roku, jenže to třeba není ten správný partner - jako to bylo u mě. Takže co teď? Je tady možnost si nechat vzít krev a zjistit si svou ovariální rezervu - laicky řečeno: kolik mi zbývá vajíček ve vaječnících. No a pak si je, když jich bude málo, nechat zmrazit. To se nazývá social freezing. Jde zmrazit i embrya, kde je větší šance, že po rozmrznutí budou k použití na rozdíl od rozmrazených vajíček. Jenže tam je problém s tím, že k rozmrazení a tedy k použití musí dát souhlas i partner, který v době zmražení, "oplodnil" vajíčko:)
Hodiny tikají?
Minulý týden jsem byla pozvána na přednášku Stop neplodnosti. Upřímně, trochu mne to téma zarazilo. Už mi bylo třicet, děti nechci. Dobře, možná tak za pět let... a to už možná bude pozdě. Vím to. Jen miluji svůj život - nejde tak o kariéru (co je vlastně kariéra? brát 80tis. a být zaměstnancem nebo 800tis. a řídit svou firmu??), prostě miluji to jak je to teď. Miluji, že mám čas jen pro sebe, starám se jen o sebe, mé rozhodnutí ovlivňují jen mne, stíhám díky tomu milión věcí a s dítětem bych nestihla ani pětinu. Jsem prostě sobec. Přítel tomu říká moderní hedonista. Děti bych klidně mít mohla - jsem zdravá, já ani přítel nemáme půjčky, hypotéky, máme kde bydlet, moji rodiče jsou velmi aktivní, takže by i pohlídali. Ale JÁ prostě nechci. Jasně, dá se to řešit jeslemi, chůvami, kroužky po škole, ale proč mít děti, když je bude vychovávat někdo jiný, jen protože matka upřednostňuje sebe? To nechci. Naštěstí mám mladšího přítele, takže, jak on říká, naše životní osy se protnou - já budu mít poslední šanci mít děti a on ty děti už bude chtít:)
Jak velká je Velká Kunratická?
Je za náma 82. ročník závodu Velká Kunratická a opět
si tak říkám, jestli je těžší závod uběhnout a nebo na něj získat registraci:)
Letos se na nás usmálo štěstí v podobě nemocného kamaráda / :-D /, který díky
tomu měl čas číhat u počítače a registraci nám zařídit. Jako minulý ročník, tak
i letos jsme se vrhly na těžší trasu na Hrádek. Když už – tak už. Na tenhle
závod jsme se hrozně těšily – punková atmosféra závodu, kterej není svázanej
přílišnejma obstrukcema, vydesignovaným zázemím, ochrankama – ne. Tenhle závod
je prostě svůj. Potkáte na startu stánky s cukrovou vatou, párkama, teplým
čajem, kousek dál si vyzvednete číslo bez zbytečnýho legitimování (“Víte
slečno, my si tady věříme”). Ani žádná šatna na vás nečeká, takže si prostě
tašku pověsíte na strom - easy! Šrumec lidí všude kolem od rána – startuje se v rozmezí několika
hodin, takže neustále potkáte zplavený závodníky od bahna, kteří už mají trasu
za sebou a natěšený závodníky, kteří postávají ve dvojicích před startem a
čekají na svůj čas vypuštění na trať.
Start!
Vybíháme vstříc prvnímu potoku. S Jíťou běžíme spolu a
potok a následnej kopec vybíháme docela svižně, což nám hned ruce a nohy dávaj
najevo a trochu protestujou. Soucitně se na sebe podíváme, asi by to už fakt
chtělo zařadit před závodem nějaký lehký výklus, aby se člověk do tempa nedostával
až po startovním výstřelu. Máme před sebou celkem tři potoky a tři kopce. Kopce
vylejzáme jako všichni po čtyřech. Úplně jsem zapomněla, jak hrozně strmý to je! Cestou do kopce potkáváme závodníky v různým
stádiu infarktu. Pár jich zkontroluju, jestli potřebujou helfnout, ale nakonec
se statečně všichni zmátořej a dupou dál. Nohy nás bolej, ale bojujeme statečně
s kopcema taky. Musím se celou cestu smát. Lidi fanděj neskutečně, povzbuzujou
do těch krpálů, ale vy se zmůžete maximálně na takovýty pohledy “Ježiš, to je
od vás moc hezký, že fandíte, ale ono to fakt už víc neběhá”. Instruujem cestou
pár fotografů, že ty z fotky z podhledů si pak můžou strčit za klobouk a běžíme
dál:))) Druhá půlka závodu je už v lokalitě lesoparku a sbíháte po vrstevnicích
zpátky do cíle. Na cestě podél srázu potkáte pár adeptů na zlomení si nohy a
doufáte, že mají pohyb ještě natolik koordinovanej, že vás nestrčej ze srázu. S
Jitkou je pouštíme a fandíme- někdo na tomhle závodě přece musí závodit :)))
Cíl!
Úsměvy a mávačky. V cíli nás čekají Jitky rodiče a
maminka fotí první naše dojmy. Lidi kolem nás upadají do delíria z vyčerpání.
Každej si to přožije tak, jak chce. V tom je krása tohohle závodu.
Vydechnem a míříme na naší další zastávku, která k
Velký Kunratický prostě patří – Lokál. Pivo, smažák, kamarádi. Všichni
sdělujeme dojmy a zážitky z trati. Máme sebou kamarády Danču a Honzu, kteří
pravidelně obsazujou přední příčky závodů, tak naše časy radši moc nerozebíráme
a zíráme jak krásně to naši rychlíci odběhli :)
Tím jsme zakončily tenhle rok závodní sezónu a
nemůžeme se dočkat příštího roku! Bude to velký!! :)
A propos - jak dlouhá je Velká Kunratická? To je uplně jedno - na tenhle závod hodinky nechte doma :)
Do Bohnic!
Budík. Nedělní osmá hodina
ranní. Poprchává a na teploměru na mě kouká sedm stupňů. V duchu si říkám, že
je docela trefný, že se chystáme doběhnout do Bohnic.
Po velmi náročným týdnu došlo
na náš srdeční závod ČEZ City Cross Run, ke kterému jsme absolvovaly dva
předvýběhy, takže jsme trasu měly dokonale zmáklou. Proto, když jsem si
vybavila rozbahněnou cestu z Tróje do Bohnic, tak jsem s lehkým smutkem vyndávala krásně
čisté boosty z botníku. Čekalo nás 16 km. V tomhle případě se ale paradoxně neděsíte
délky závodu, ale naopak vás chvílema napadá, že by to klidně mohl být ten
půlmaraton /když už běžím, žejo:) /. Trasa je boží. Hned na začátku vás parádně probere prudké stoupání
na Petřín a pěkná série schodů, takže pokud měl do té chvíle ještě někdo
zalepené oči ospalky, tak tohle probere víc jak pravé italské dvojité espresso:). S
Jitkou jsme byly v krásném koridoru K /tzv. konec světa:)/, což v praxi znamenalo, že jsme si na
start hezkou půlhodinku počkaly, jelikož na trať se pouští postupně, protože
vás na trati potká spousta zúžených úseků. Což nám ale nevadilo, jelikož všichni závodníci
dostaly termo igelity na zahřátí a tak se všichni v mezičasu přátelsky hecovaly
ve svých skupinkách. Eliťáci už probíhali Stromovkou a my vyběhly po výstřelu
vzhůru. Velmi pečlivě jsme tentokrát probraly taktiku. Spočítaly jsme naspané
hodiny za poslední dva dny a jelikož konečné číslo nebylo ani dvouciferné,
rozhodly jsme se, že budeme rády, pokud to přežijeme ve zdraví a že si to jdeme
pořádně užít. Taky jsme potřebovaly probrat zážitky z posledních dní, takže se nám plánovaný delší čas na trati docela hodil:)
Petřín už máme natrénovanej,
takže tentokrát už vůbec nebolel tak, jako před rokem, když jsme s Jíťou běžely
tento závod poprvé. Tehdy jsem v půlce kopce přemýšlela, jestli mi po tváři teče
pot a nebo slzy:)) Trať vás ale hned za
tento výkon odmění krásným pohledem na Prahu, Pražský hrad a proběhnutím
Jeleního příkopu. Tam už jsme za notné podpory dechového kvarteta /které nás hecovalo slovně, jelikož zrovna pauzovali/ a houslistky o kus dále, doběhly na Letnou. Už jsme se tak blížily do konce první půlky závodu do Stromovky, kde na
nás čekalo překvápko v podobě proběhnutí tramvaje a následně občerstvovačka. V
rámci toho, že jsme tentokrát nezávodily nijak dramaticky, tak jsme si s Jíťou
v klidu dopřály banán a čaj:) Na další úsek to totiž chtělo dost energie.
Vinicí svaté Kláry jsme se pomalu šplhaly přes Botanickou zahradu nahoru do
Kobylis. Tenhle úsek je skvělej. Dost závodníků si ho chce vychutnat víc, tak
se tady zdrží chůzí :)
Není taky divu, několikrát jsem měla chuť se zastavit,
vzít si do ruky flaš....skleničku dobrého vína a koukat se zpátky na Prahu:)) . Nahoře už si říkáte, že
to máte za sebou a já si to minulej rok říkala taky, ale ta nejzábavnější část
vás vlastně ještě čeká. Les. Bahno. Kopce. Tady teprve dostáváte zabrat.
Klouzačka, kořeny, kameny, stoupání, klesání. A to jste v Praze. Paráda.
Pak už jen rovinka v areálu
Bohnické léčebny. Sbíráme poslední síly a nadšení a bok po boku vbíháme do
cíle. Skvělý. Dostáváme finisherský triko a potkáváme Danču. V ruce kytku. Tenhle závod skončila druhá, ale pro nás je jednička! Už se těšíme na polívku,
ale netušíme, že nás ještě čeká kurz sebeovládání ve frontě u úschovny. Uf. Ale
pak už jen zážitky z trati, gratulace všem kamarádům a teplej čaj. Zas to bylo
dobrý. Zas máme na tváři ten unavenej spokojenej výraz.
Takže příště na startu!
Ruce na prsa! A to nejen v říjnu ;)
"A na preventivním vyšetření prsou a na mamografu jste už byla? Absolvovala jste sono prsou? Věk už na to máte!" To mi řekl můj doktor celkem nedávno. Eh? Jak jako věk? Mých úžasných třicet?
To je pořád mládí, ne? Na mamograf se chodí přece až od čtyřiceti, ne? A prsa mě nebolej, ani jsem si nevšimla žádné změny. Bulku rozhodně nemám… A navíc, doma je mi pravidelně dopřáváno takové to domácí vyšetření;) A mimo to, věděli jste, že až 30 % nálezů najdou svým partnerkám právě muži?
Samovyšetření, to je taky kapitola sama pro sebe. Přiznám se, neprovádím ho každý měsíc. Jen když si vzpomenu. Ale stále lepší než vůbec. Můžete si stáhnout aplikaci, která vám připomene, že je čas na samovyšetření. V bývalé práci jsme měli před dvěma lety přednášku (hrozné slovo), no spíš takový fajn sedánek od neziskovky Ruce na prsa a od té doby vím, jak na to (https://www.rucenaprsa.cz/jak-se-vysetrit).
Zpátky ale k doporučení lékařů. Tak na sono jsem objednaná a trochu se bojím, co když tam něco najdou? Co bude potom? Nejhorší je, že znám spoustu holek, jejichž matky prošly tou strašnou diagnózou. Věta: „Máte rakovinu prsu!“ mě děsí ze spaní! Dokonce mám jednu kamarádku, která ztratila maminku, protože ta svůj boj s rakovinou prohrála... Nejhorší jsou čísla. Každý rok se diagnózu rakoviny prsu dozví 7 000 žen.
 |
| Zdroj: womens.competitor.com |
 |
| Jirka Homoláč,v cíli pražského půlmaratonu, ukazuje symbol AKTIV. Zdroj: www.sport.cz |
Ještě pár praktických informací, na webu www.rucenaprsa.cz je seznam pracovišť, kde sono provádějí. Můžete mít žádanku od lékaře - v tom případě neplatíte za vyšetření, nebo tak jako já, jdete bez žádanky a zaplatíte směšných 350 Kč. Investice do zdraví je přece to nejlepší, co pro sebe můžete udělat, nemyslíte?
Holky a ženy, buďte aktivní a starejte se o své zdraví! C><
#rucenaprsa #aktivagainstcancer #ruzovyrijen #pinkoctober
Jitka
 |
| ...ochutnávka z přehlídky Módní čaje o páté |
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)