#nevsednizivot

Vary po padesáté. Naštěstí nejsem takový pamětník a na vlastní kůži jsem zatím zažila ročníků pět a rok od roku se mi daří lépe vyhýbat /dosaď značku alkoholu, který daný ročník sponzoruje/ stanu a díky tomu ran s kocovinou ubývá a shlédnutých filmů přibývá. Letos jsem si jich vybrala 8 filmů na tři dny. Do kufru zabalila ze zkušenosti s pařáky posledních dní letní šatičky, boty na běhání a vyrazili jsme.  Vyjeli jsme nekřesťansky brzo, protože jsem nutně potřebovala vidět film už v devět dopoledne, což se odrazilo po půlhodině cesty dotazem “Tyjo, kudy jedeš? Ty znáš zkratku?” a já teda byla nucena uznat, že jedu spíš směr Louny, než směr Vary.  “Je to dál, za to horší cesta” tak nadále zůstává moje krédo a opět mě to ujistilo, že orienťáky já nikdy běhat nebudu. Další překvápko bylo, když teploměr ukazoval ve Varech krásnejch dvanáct stupňů a já si vezla ještě záhadnou chorobu, se kterou moje kroky hned v úvodu vedly na pohotovost. Zažít Vary jinak! Ale popojedem...

První den jsme měli v plánu tři filmy, které když jsem shlédla, měla jsem chuť schoulit se do prenatální polohy a brečet. Tušila jsem, že film “Válka” nás asi neodstřelí do světa komedie, ale když jsem po půlce dne co jsme strávili v kině viděla hrůzu na tvářích ostatních, kteří nechali výběr filmů na mě, byl to nepřenosnej zážitek :))) Z prvního dne pro mě nakonec dostává italské drama “Last Summer” /2014/, který mě dostalo totálně výkonem hlavní hrdinky a dokonalou kamerou.  Doporučuju. 

Hanba by mě fackovala, kdybych další den nevyběhla po stopách karlovarského půlmaratonu a tak jsem se neohroženě vydala vstříc nostalgii stejnou trasou a nepotkala jedinýho běžce. Na hotelu se podle atmosféry při snídani snaží většina hostů k tomu zdraví spíš prožrat, takže když jsem ve sportovním procházela Lobby barem k východu, jeden ruský důchodce mi uznale zatleskal. Nevšední zážitek :)))) Volné poledne jsem měla tu čest strávit s ředitelem Lázeňských lesů KV, který nám udělal tour po lázeňských vyhlídkách a oborách v blízkosti Varů.  Příště do Varů tedy přibalte pohorky a nesmíte minout rozhlednu Diana, Jelení skok, Doubskou horu a oboru daňků a divočáků. Zbytek dne jsme opět strávili v kině. Vrcholem večera byl film z roku 1958 Karla Zemana “Vynález zkázy”, který spolu s Baronem Prášilem a Cestou do pravěku miluji asi nejvíc a který jednou budu svejm dětem pouštět v pravidelnejch intervalech. :))

Nesnažte se potkat celebrity na červeném koberci. Ve Finlandia stanu je stejně potkáte všechny pohromadě a nejspíš je ani nebudete znát. Já potkala hlavního představitele 50 shades of Grey, ale bohužel jsem byla tak zaujatá svým drinkem 50 shades od Finlandia, že jsem tomu k nelibosti mé kamarádky nevěnovala příliš velkou pozornost a pohoršena byla ještě více, když sem ji přiznala, že jsem knihou i filmem nepolíbena.

Poslední den jsem měla ještě chvíli čas do odjezdu a odvážně zašla na pohádku “Tři bratři”, kterou má na svědomí duo Svěráků a na hudbě se podílel i samotný Uhlíř. Největším zážitek se ovšem neodehrával na plátně, ale v kině, kde bylo asi deset malejch dětí, kteří si celej film písničky spolu  s představiteli zpívali nahlas a vůbec to bylo hrozně roztomilý :)) Pohádka slabší. Světlej moment bylo zpracování krásné pohádky o Marušce a 12 měsíčkách. Část s písničkou o Karkulce, kde si mysliveček zelený vybere dvanáctiletou Karkulku za svou budoucí ženu je zábavný pokaždý, když to slyšim. :)))

Tak ahoj Vary, uvidíme se snad dřív, než tam přestane bejt čeština úředním jazykem! :)) hehe...